Jedním ze slov, která jsou v posledních letech v souvislosti s postupujícím globalismem skloňována, je i míšení kultur. V podstatě to znamená, že lidé jedné kultury přijdou do jiné země a přinesou sebou své zvyky a tradice. Ty se následně smísí se zvyky a tradicemi původních obyvatel, až vznikne nakonec úplně nová kultura. Dalo by se říci, že se jedná o hladký, prakticky přirozený proces, avšak pravdou je, že ve většině lidí takový vývoj vzbuzuje obavy, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je obava ze ztráty jakési národní identity. Nesmíme totiž zapomínat, že svou kulturu velmi často považujeme za důležitou součást své osobnosti, a její zvyky jsou pro nás důležité.

Je to něco, co již od dětství formovalo náš hodnotový žebříček i morální kompas. Posuzujeme tak, zda je určité chování v pořádku či nikoliv. Jedná se tedy o jeden ze základních pilířů, o které se opíráme. Nelze se tedy divit, že se jakémukoliv jeho narušení bráníme. Dále jsou tu samozřejmě historické zkušenosti. V podstatě vždy, když k něčemu podobnému došlo, to pro jednu z kultur nedopadlo dobře. Stačí se podívat na to, co se stalo původním obyvatelům Afriky, Ameriky či Austrálie poté, co tam zavítali bílí kolonisté. Jistě, část zvyků byla převzata, avšak pro jednu z nich to vždy znamenalo v podstatě zánik, a to je něco, čeho se děsíme.

Je však otázkou, zda jsou tyto obavy oprávněné i v dnešní moderní době. Koneckonců dnes má každá země své zákony, které by měly něčemu takovému zabránit, o organizacích, které se právě zaměřují na ochranu kulturního dědictví. Lidé mají však strach z toho, zda je tato ochrana dostatečná Právě tento strach, který mnoho lidí cítí, je základem xenofobie a rasismu, které často vidíme v mnoha lidech. Experimenty navíc ukázaly, že jsou to věci, které v nás jsou silně zakořeněné. To ovšem neznamená, že bychom se jim měli poddat. V tomto případě je vždy vhodné řádně přemýšlet, než se budeme bát.