Vzpomínám si, když jsem se učila řídit automobil, bylo mi asi šestnáct nebo sedmnáct let. Vím, že to bylo docela brzy, protože řídit automobil se může až od osmnácti let. Jenže je logické, že když potom děláte autoškolu, tak samozřejmě také tam chcete být připraveni. Abych se přiznala, tak poprvé jsem řídila auto asi už v devíti anebo v deseti letech. A moc mě to bavilo a vždycky mi to dovolil můj starší bratr anebo také dědeček a tatínek, protože všichni věděli, že mě řízení automobilu moc baví. Také jsem dokonce řídila dodávku, ale asi jenom pět metrů, a to do garáže. Naštěstí se nikdy nikomu nic nestalo a já jsem si řekla, že v budoucnu budu opravdu perfektní řidička.

Jenomže opak byl pravdou, možná to nebyl zase tak úplný opak, ale uvědomila jsem si, že když je na mě tlačeno a někdo se na mě dívá, nebo už jsem nervózní, tak vždycky udělám nějaké chyby. Takže když jsem potom dělala závěrečné školy v autoškole, tak jsem vždycky dopadla katastrofálně. Řidičský průkaz jsem udělala asi až na popáté, ale i tak jsem z toho byla velice nervózní. Samozřejmě, že také učitel v autoškole tohle poznal a řekl mi, ať se prostě nenervuji. A ať se snažím, že prostě na to mám, jenomže ono to opravdu nejde. Byla jsem stále tak nervózní, že jsem si říkala, že asi mi není souzeno, abych legálně řídila automobil.

Řekla jsem si, že se na to asi vykašlu a že budu řídit automobil bez papírů, jenomže tohle mi rodiče nedovolili. Věřte mi, že když se budete opravdu snažit, tak se to také nemusí povést. Ale rodiče mi řekli, že když si budu věřit a budu stále spoléhat sama na sebe a na své schopnosti, tak se mi to podaří. Zkoušela jsem to, a nakonec to dopadlo skvěle. Řidičák mám sice pozdě, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. A i vám doporučuji, že pokud chcete řídit automobil a chcete být opravdu pečliví a poctiví řidiči, tak se vážně snažte a zkuste omezit stres na minimum.