Oblíbené divadlo
Kultura pro mě byla vždycky něco, co mě opravdu hodně bavilo a lákalo mě to. Protože už jako malá holka já jsem chtěla být také herečka. A to nejlépe ve filmu. Ani nevíte, kolik jsem už zažila v různých castingů anebo výběrového řízení, abych také mohla hrát v divadle anebo být ve filmu. A vždy mě velice potěšilo, když mi vždycky režiséři řekli, že mě berou, že se jim líbí moje hraní a také další moje věci, které by potřebovali pro svůj film. Jenomže jak už to, tak bývá, tak většinou někdo někoho pochválí, ale potom se mu už neozve. Tohle jsem zažila také se svou první láskou, která mi stále dokola opakovala, že mě miluje a že se mi vždycky druhý den ozve.
Takhle to vždycky trvalo opravdu hodně dlouho, ale nakonec to dopadlo tak, že se mi moje první láska vůbec neozvala a já jsem to potom dva měsíce opravdu špatně nesla. Ano stalo se i to samé, kdy se jednalo o kulturu. Chtěla jsem opravdu mít hodně kulturní život a být herečkou, ale také mě vždycky potom nejvíce mrzelo, když mi někdo něco slíbil, že mě bere do firmu anebo do divadla a potom se vůbec neozval. Co má tohle znamenat? Co je tohle za profesionální jednání? Podle mého názoru by to nemělo být, protože si myslím, že když něco někomu někdo slíbí, že by se to také mělo dodržet.
Protože je také opravdu hodně lidí, kteří jsou citliví a hákliví, když se na něco těší. A těší se na něco slíbeno a potom to není dodrženo. Tak já se potom nedivím, že to lidem vadí a potom se kvůli tomu trápí. Ano, přiznám se, protože já jsem se kvůli tomu vždycky trápila, protože mě to vždycky hodně mrzelo. Vždycky jsem měla něco slíbeného od režiséra a vždycky to nedopadlo. Ale i tak kulturu miluji a moc ráda chodím do kina a do divadla. Akorát jsem tedy pyšná na svého bratr, který to v kultuře dotáhl tam, kam chtěl. On chtěl být maskér, a to s emu vyplnilo.