Podobně jako všechno ostatní, i metody výchovy dětí prochází neustálým vývojem. To, co bylo před několika desetiletími běžné, je dnes v podstatě neakceptovatelné, a naopak. Tento trend se týká i tělesných trestů, k nimž má společnost čím dál větší odpor. Stačí se podívat do nedávné historie, a uvidíme, že dříve bylo bití dětí mnohem běžnější, a to nejen v rodinách, ale také ve školách. Dnes by byl učitel, který by žáka uhodil, okamžitě vyhozen a stanul by před soudem.

Z jakého důvodu ale k tomuto posunu došlo? Faktorů je hned několik. Tím zdaleka největším je však naše neustále se zvyšující poznání dětské psychologie. Ta nám ukazuje, že navzdory všeobecnému přesvědčení nejsou tělesné tresty tím nejlepším způsobem, jak vychovat potomka k poslušnosti. Naopak, mohou mít i silně negativní vliv, který jej může poznamenat i na celý život.

Dále je to také měnící se společnost. Zatímco dříve byli velmi oceňováni lidé, kteří poslouchali autority a byli poslušní, dnes je tomu naopak. Ti úspěšní jsou draví a asertivní, nebojí se říci svůj názor a stát si za ním. A to je něco, co bití z dítěte doslova vytluče. Je tedy silně kontraproduktivní, pokud chceme, aby v dnešní společnosti mělo šanci na úspěch.

Samozřejmě se můžeme ptát, jak si tedy u dětí máme zjednat respekt. Ovšem zde je potřeba si uvědomit, že poslušnost ze strachu před trestem NENÍ respekt. Ten vychází z něčeho úplně jiného a poznáme jej právě podle toho, že se k nám dítě bude chovat s úctou i ve chvíli, kdy mu za případné odmlouvání nehrozí žádný postih.

Také je nutné říci, že výprask obvykle nenaučí dítě danou věc nedělat. Naučí jej pouze nenechat se chytit, stejně jako tomu, že svým rodičům nemůže říci všechno. A to je něco, co rozhodně není základem ideálního vztahu. Žádné dítě by se svého rodiče nemělo bát, nýbrž by k němu mělo mít absolutní důvěru. A tu je velmi, velmi lehké ztratit.